Kdo jsem…

Jmenuji se Jirka Sláma a od počátku vzniku TS Studia jsem u toho. Nápady, logo, webová i Facebooková stránka, reklamní materiály, telefonní číslo, název, v neposlední řadě investice… To jen krátce a velmi stručně k historii tohoto projektu.

————————————–

Od začátku devadesátých let jsem aktivně podnikal a naplno si užíval dobu, která to umožňovala. Mezi mé aktivity patřila například obsluha baru a práce provozního v diskotéce pro cca 650 hostů, a vrcholem mé následné „kariéry“ byla obsluha a vlastnění firem, zabývajících se luxusní přepravou osob pro české i zahraniční zákazníky, později doplněné o autopůjčovnu. Štěstí provázel úspěch, s krásnou ženou jsem počal milovaného synka a postavil jsem nám dům.

Když mne štěstí s úspěchem opustily, nebyl jsem na to připraven. Srážka s tvrdým dnem a realitou, ve které mne čekala spousta práce, abych udržel nad vodou sebe a rodinu, jsem téměř na konci svých sil objevil nový pohled na svět – skrze hledáček fotoaparátu. Nikdy jsem neměl problém proměnit nápad a příležitost v reálný skutek, a z tohoto koníčku se na dlouhá léta stalo mé poslání. Můj rozbitý svět se přes objektiv sceloval a ohlas na mé fotografie mi pomohl „vystoupat“ zpět.

Nebudu zastírat, dostal jsem se od portrétu k focení uměleckých aktů i fotografiím lechtivějšího charakteru. Zrcadlovka se v té době stala mým dobrým partnerem a zároveň bezpečnou stěnou mezi mnou a objekty, které jsem zachycoval. V té době přicházely ženy a dívky se svými starostmi a problémy a obrovskou důvěrou do mne vloženou.

Z profesionálního hlediska jsem od samého začátku vnímal, jaký je to rozdíl, když se že žena cítí uvolněná, šťastná, a její skutečná krása díky tomu tryská na povrch a přenáší se na fotografii. Chtěl jsem tomu jít naproti, naslouchal jsem a mluvil, když to bylo třeba, vytvářel prostředí, kde je ženě dobře. Najednou už neexistovala žádná fotka bez duše. Ženy ode mne odcházely a stále odcházejí spokojené, radostné a plné sebedůvěry. A často se vracejí znovu.

Že pro mne život chystal další zkoušku, jsem ani tentokrát nečekal. Když se ode mne rozhodla „odejít“ manželka, pokusili jsme se společně dohodnout co nejrozumněji. I přesto se stěhování z vlastního domu a vytržení kořenů stalo hořkou událostí, se kterou jsem se nemohl dlouho vyrovnat. Do mého života však záhy přišla velká láska, díky které život v novém začal dávat ten správný smysl a vše zapadlo.

V té době jsem si to myslel. Život mne však překvapil potřetí, když mne nechal si to prožít ve velmi krátkém čase celé znovu, ještě jednou, tentokrát už dramatičtěji co se citů a oddanosti ženě týče. Milovaná žena, se kterou jsem asi počítal víc, než jsem si připustil, „odešla“. Vztah s o poznání mladší a úžasnou ženskou, kterou jsem bral jako dar shůry a „navždy“, se ukázal nad naše síly, nedokázal jsem vycítit spoustu nevyřčených slov, a ona přijmout, že nejsem princ z její pohádky (můj věk, ani fyzická či mentální zdatnost na vině nebyly). Tento poslední pád s sebou nesl další úskalí, a tím byl nedostatek motivace, protože nebylo koho a co držet nad vodou, kromě sebe sama.

Přesto, že pro mne byly poslední roky zdrcující, mé další počínání navazuje právě na můj poslední vztah. Řekla mi několikrát, že jsem jí svými doteky dal něco, co doposud nezažila, notabene opakovaně, v tu určitou chvíli, a já si to konečně mohl uvědomit naplno, až když „odešla“.

Má dnešní aktivita stále zahrnuje fotografování, rád nafotím jakýkoli objekt nebo zajímavý projekt. Z kraje roku jsem se však odhodlal otevřít masážní studio a služby fotografa, které jsem léta dával či poskytoval  svým zákaznicím, rozšířit o kontaktní formu.

Masáže nemají ve své podstatě ženě přivodit jakýkoli negativní pocit, měly by naopak způsobit, že i ty starosti, které s sebou nese, jsou rázem o trošku lehčí. V duchu si říkám, že taková žena pak bude mít i víc síly ustát se svým partnerem či manželem plavbu životem i v bouřích bez potlačeného hněvu, vnitřní nejistoty a strachu ze sebe sama.